Digitální přístrojový panel (Virtuální kokpit)

Virtuální kokpit představuje digitální variantu sdruženého panelu přístrojů. Prakticky se jedná o displej s vysokým rozlišením, který nahrazuje tradiční sdružený panel přístrojů. Analogové přístroje jsou dnes již minulostí a jsou postupně nahrazovány TFT displeji.

Digitální sdružené přístrojové panely se začali objevovat už v 80. letech. Tehdy se však jednalo o „obyčejné“ segmentové displeje nebo elektroluminiscenční displeje, většinou bez jakýchkoliv grafických symbolů. Čitelnost těchto displejů však byla za horších světelných podmínek špatná a ani číselné vyjádření rychlosti nebylo z hlediska přehlednosti úplně vhodné pro soustředěné řízení.

Jako příklady prvních digitálních přístrojových panelů vzpomeňme například na Opel Monza (1982), Opel Kadett (1984), Fiat Uno Turbo (1985) nebo pozdější a dokonalejší kokpit Hondy S2000 (1999). Z výše uvedených důvodů však výrobci od masového použití digitálního přístrojového panelu ustoupili. Do jisté míry se tehdy jednalo o technické výstřelky a příplatkové výbavy vytvořené s cílem zaujmout.

Takovým mezistupněm mezi čistě digitálním sdruženým přístrojovým panelem a klasickým analogovým panelem může být např. Maxi DOT. Maxi DOT kombinuje klasické analogové ukazatele a malý displej. Tento malý displej se časem postupně zvětšoval, až vznikl jeden velký digitální přístrojový panel. Automobilky koncernu Volkswagen jako jsou SEAT, AUDI a Škoda tento digitální přístrojový panel nazývají Virtuální Kokpit, chcete-li Virtual Cockpit nebo taky Active Info Display.

V podstatě se jedná o TFT displej s vysokým rozlišením, který má vlastní grafickou kartu s výkonným procesorem a funguje jako malý počítač. Virtuální kokpit se ovládá pomocí tlačítek na multifunkčním volantu a nabízí různé zobrazovací módy. Virtuální kokpit zobrazuje podle přání řidiče od minimalistického vyobrazení samotného ukazatele rychlosti vozidla až po různé ukazatele kombinované třeba i s mapu a navigací.

 

digitální přístrojový panel (virtuální kokpit)


Hlavní části digitálního přístrojového panelu:

  • TFT displej s vysokým rozlišením a 24 bit hloubkou barev, obnovovací frekvencí 60 Hz
  • výkonná grafická karta s aktivním chlazením
  • samostatný modul varovných světel, pro případ nefunkčnosti nebo poruchy TFT displeje
  • reproduktor pro ozvučení přerušovače blinkrů
  • rám ve kterém jsou všechny tyto části uloženy

 Hlavní části digitálního přístrojového panelu (virtuálního kokpitu)Hlavní části digitálního přístrojového panelu (virtuálního kokpitu)

Provedení a kvalita použitých komponent může být proměnlivá a logicky se odvíjí od ceny vozidla. Je ale zřejmé, že proti dříve používaným analogovým ukazatelům se jedná o drahý a sofistikovaný díl.


Výhody digitálního přístrojového panelu:

  • sdružený přístrojový panel lze individuálně konfigurovat, řidič si může volit různé styly zobrazení i množství zobrazovaných informací
  • ovládání přes multifunkční volant
  • jednoduchá montáž

Nevýhody digitálního přístrojového panelu:

  • obtížnější čitelnost v případě oslnění sluncem
  • absence paralaxy, což znamená, že i přes dokonalé grafické zpracování včetně stínování působí obraz velmi plochým dojmem
  • obtížnější opravy

Víte, že:

Digitální přístrojový panel zpravidla nemívá dotykový displej, to by bylo vzhledem k jeho poloze za volantem trochu nepraktické. Proto bývá na přístrojové desce umístěn ještě jeden dotykový displej uprostřed přístrojové desky. Zajímavostí je, že první dotykový displej v sériovém vozidle představila automobilka Buick už v roce 1986 s modelem Riviera.

 

Zdroj: